25. 5. 2024

10. kapitola – Lofoty – tak pověst nelhala!

Úžasná
vesnice Å

11. den, 25.6.2013, 88km

Tří a půl hodinový ranní trajekt z Bodo do Moskenes jsme celý prospali zkroucení na sedadlech v lodní restauraci. Z Bodo jsme vyplouvali v půl páté ráno a do té doby jsme celou noc čekali v autě na nakládkovém parkovišti a ani si nerozložili stan. Naštěstí nás takhle po ránu na Lofoty moc nejelo, takže jsme měli téměř všechny sedačky v restauraci jen pro sebe.

Autoůjčovna v Moskenes

V osm ráno jsme připluli do Moskenes. Hned u přístavu je nepřehlédnutelná autopůjčovna, lákající zákazníky na masku starého volkswagenu s SPZkou “Rent a car here”.
Při vylodění jsme se zapovídali se dvěma Čechy na motorkách, porovnali jsme trasy, kterými jedeme, zanadávali si na počasí a zjistili, že všichni jedeme na Nordkapp, i když každý jinudy. Moc jsme jim tedy nezáviděli, posledních několik dní se střídal déšť s deštěm a když náhodou nepršelo, ani jsme nestačili doschnout.
V tomhle počasí naráží na své limity i jinak skvělý autostan. Ne že by do něj pršelo, těsní dobře, ale když v něm máte strávit celý den čekáním, až přestane pršet, je to opravdu za trest. Sotva se v něm posadíte, nic v něm nejde dělat, tedy snad kromě hraní karet, ležení a čtení. Nic moc v něm ani neuvaříte, protože na měkké matraci se vše, jen se pohnete, překlápí a vylévá. A když chcete na záchod, stejně musíte ven do deště. Bože, jak teď závidíme všem, kdo si hoví v autokaravanech!
Opouštíme Moskenes a přejíždíme na velké parkoviště na konci vesničky Å, kde jsme za deště rozbalili stan a ve chvilce usnuli doufajíc, že až se vzbudíme, bude po dešti, ne-li dokonce slunečno.

http://263244.w44.wedos.ws/domains/mojecesty.info/2020/12/29/tritydenni-velky-norsky-okruh-podrobny-itinerar-cesty/

Cestu po Lofotech začínáme ve vesnici Å

První jsem se probudil já s Vojtou. Stále pršelo a chvíli nám trvalo, než jsme se dohodli, jestli jsou dvě odpoledne nebo v noci. Pomohla nám v tom otevřená prodejna suvenýrů. Jak jsme již stačili zjistit, Nor by v noci ani za nic nepracoval, takže to bylo jasné. Jsou dvě po obědě. Sucho a teplo prodejny nás vlákalo dovnitř, což bylo štěstí, protože jsme tu objevili modely domků, které si Filip odevšad vozí. Už to totiž vypadalo, že v Norsku vůbec nejsou. Filip nebyl k probuzení, ale když jsme na něj začali křičet “maj tu domečkyyy!”, v mžiku vyletěl a hnal se do prodejny jak o život. Vůbec si nemohl ze všech dvou druhů, co za něco stály, vybrat, takže kupujeme oba, ať se sbírka trochu rozroste.

Přes nepříjemný déšť se rozhodujeme, že se dojdeme podívat do vesnice. Ono druhá varianta, zavřít se do stanu a čekat, byla ještě méně lákavá, takže nám nápad jít zmoknout do vsi přišel jako celkem dobrý.
Centrum, jestli se tomu tak dá říkat, je v podstatě maličká náves s jednou prodejničkou všeho možného. Prošli jsme i dál do vesnice, z různých stran udělali pár fotek a celí promočení se vrátili k autu. I když život tu asni není jednoduchý, místo je to opravdu kouzelné.

Tradiční sušení ryb na Lofotech
Tradiční sušení ryb na Lofotech
Čerstvý úlovek

Opouštíme vesnici Å a pokračujeme k pláži Myrland Beach

Vyrážíme dál směrem ke zdejším vyhlášeným plážím a doufáme, že sluníčko konečně vysvitne. Jako první jsme si vybrali pláž Myrland. Je stranou od hlavních turistických tras, na konci vedlejší silničky, kde je jen pár osamocených domků a jinak nic. Bohužel naše prosby vyslyšeny nebyly, takže na koupání za polárním kruhem můžeme asi zapomenout. Být o dvacet stupňů víc, bylo by to tu jako někde v Karibiku. Déšť nám nedovolil pustit se tu do žádné větší akce, takže jsme se zase jen chvilku prošli, něco vyfotili a jako vodníci jsme pokračovali dál.

TTen déšť už nás fakt štval. Chceme už konečně někde v teple uschnout a tak se soustředíme na nalezení nějaké hospody. Podařilo se a za chvíli už sedíme v dřevěné útulné restauraci, dáváme si čaj, polévku a zákusek a hrajeme karty. Už dlouho jsme nezažili něco tak příjemného, takže padlo rozhodnutí, že si cestou pronajmeme nějakou rorbu, jak se říká zdejšímu tradičnímu rybářskému ubytování, tam doschneme a přečkáme v ní ten nejhorší nečas.

Krásnou krajinou pokračujeme dál k Haukland beach

Projíždíme úžasnou krajinou, která nám neustále vyráží dech. Vše, co jsme o Lofotech slyšeli, je pravda. Je to tu úžasné! Tedy, až na ten déšť samozřejmě.
Častou jsou tu k vidění krásně zelené, zatravněné střechy. Vkusně ladí se zdejší krajinou a zřejmě poskytují i velmi dobré zateplení. Dlouho nám ale vrtalo hlavou, jak se takové střechy udržují. Lézt na střechu každý týden se sekačkou nám přijde dost nebezpečné a kdo ví kde je tu nejbližší doktor. A až tady na Lofotech nám to docvaklo. O trávu se tu nestarají lidé, ale ovce. A jsou tu i takoví frajeři, kteří na svých střechách budují ovcím přístřešky, aby tam mohly žít trvale.

Kousek za městečkem Napp zastavujeme na chvilku u pláže jak vystřižené odněkud z Oceánie. To už je jedenáct večer, ale stále je jak u nás v poledne. Pak zastavujeme na pláži Haukland beach, obdivujeme skálu, která zde vystupuje jak tsunami vlna a litujeme, že nejsme větší otužilci a do vody se neodvážíme.

Haukland beach
Haukland beach

Nocujeme na pláži Utakleiv

Neustále je tu na co se dívat a tak se nám stalo, že ještě než jsme stačili najít nějakou tu rorbu na přespání, přijíždíme na pláž Utakleiv a rozhodnutí zase měníme. Nejenže je už dost pozdě, už je po půlnoci (to věčné světlo člověka hrozně mate), ale je tu i úžasné místo na kempování. Zůstaneme tady tedy přes noc a ráno se pustím do focení, kvůli kterému celá tahle výprava vznikla.

Denní skóre


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *