K vidění by toho tu byla spousta, ale kvůli času musíme pečlivě vybírat. Rozhodli jsme se, že vzhledem k tomu, že je to naše první návštěva, chceme především nasát místní atmosféru. Takže se projdeme starým městem Gamla Stan a podíváme se do parku Kungsträdgården.
Zaparkovali jsme na ostrůvku s lehce zapamatovatelným jménem Riddarholmskyrkan, kde ve 13. století postavili františkánští mniši majestátní kostel a odkud je to do Gamla Stanu, starého města, jen kousek přes most.
Prohlídku města jsme začali v pizzerii u Pepíka (Ristorante

da Peppe), kde jsme se od ochotného číšníka dozvěděli, kudy je to nejblíž k ulici Västerlånggatan, což byl náš další cíl. Je to vyhlášená ulička plná obchůdků se suvenýry a podobnými nezbytnostmi a my, jako správní turisté, jsme je poctivě procházeli jeden po druhém. Na konci ulice jsme pak na terase u kávy a limonád přemýšleli, co z toho množství nepřeberných věcí koupíme, aby to hned za týden neskončilo v koši. Posilnění cukrem a kofeinem jsme pak nějaké nákupy uskutečnili a vydali se dál do města.

Pokračovali jsme do Mårten Trotzigs Gränd, nejužší stockholmské uličky, která se napojuje přímo na Västerlånggatan. Podle toho, že se jmenuje Gränd, bych spíš usuzoval na nějakou širokou třídu, ale je to opravdu uzounká průrva mezi domy plná grafitti. Nic víc, nic míň. Prošli jsme jí tam a zpátky a courali se dál starým městem kolem parlamentu, ležícím na dalším stockholmském miniostrůvku, do novější části. Tam jsme prošli park Kungsträdgården a chvíli v něm pobyli. Zrovna se tu konal nějaký koncert pod širým nebem, takže jsme si jen tak sedli, poslouchali muziku a nechali se unášet místní volnou, neformální atmosféru. Není to tu tak turisticky zasažené jako staré město a tak se tu cítíme moc dobře.

Po dnech, kdy vidět pohromadě víc jak deset lidí byl téměř zázrak, mi zpočátku nedělalo dobře, když kolem mě neustále někdo byl. Zejména ve starém městě jsem to vnímal velmi intenzivně. Postupně jsem se ale opět aklimatizoval do civilizačního módu, přešlo to a Stockholm mě naprosto uchvátil. Moc jsme toho tady sice neprošli a neviděli, ale šlo spíš o atmosféru než o cokoliv jiného. Nezbývá než souhlasit s Lonely Planet, který ve svém průvodci tvrdí, že Stockholm je nejhezčí a nejzajímavější město Evropy. Rozhodně se sem musíme co nejdříve vrátit alespoň na několik dní.

Večer jsme Stockholm opustili a poslední noc ve Skandinávii jsme strávili na příjemném parkovišti u jezera Vättern u silnice směrem do Dánska.

V následujících dvou dnech jsme už jen co nejrychleji projeli Dánskem a Německem, jen jsme se občas zastavili na jídlo a pro rozptýlení ulovili nějakou kešku. Provianťák Vojta se poctivě snažil zpracovat všechny zbytky, které jsme ještě měli v autě, takže jsme při každé zastávce dostávali další a další porce jídla. A snaha se vyplatila, domů jsme ze zásob dovezli zpátky jen dvě porce Adventure menu, které si tedy necháme na příště.

Tři týdny naší cesty jsou pryč a nám se vůbec nechce domů. Jediné, co klukům trochu chybělo, byl počítač. Takovou dobu bez něj ještě nikdy nebyli, což je v jejich 15 a 12 letech celkem obdivuhodný výkon. Ale statečně občasné absťáky zvládli a jako odměnu za jejich trápení jsme se ještě cestou domů zastavili v Praze a několik nových her jsme pořídili. Jakmile jsme dorazili domů a vynosili věci z auta, kluci zasedli k počítačům a jestli neumřeli, sedí tam dodnes…