Takové nálety komárů jsme ještě nezažili

Už včera se nám zdálo, že tu začíná být víc komárů, než je nám milé a dnes ráno se to jen potvrdilo. Odjeli jsme tedy bez snídaně s tím, že si jí dáme někde, kde od nich bude klid. To jsme ale ještě netušili, jak moc jsme se přepočítali.

Čím jsme byli blíž Finsku, tím jich jen přibývalo a tím beznadějnější byla jakákoliv snaha s nimi bojovat, byť jsme byli vybaveni repelentem, příručkou SAS pro přežití a naší nezměrnou odvahou a touhou žít. Doufali jsme, že se alespoň v průvodci dozvíme, jak s nimi zatočit, ale jediné, co jsme se dočetli bylo, že na ně prý tady už repelenty nezabírají a že se tu z nich už několik lidí zbláznilo. To naše vyhlídky moc nezlepšilo. Museli jsme si tedy nějak pomoct sami. Vyhlásili jsme v Landym uzavřenou bezletovou zónu a z každého narušitele udělali bez milosti mastný flek. Jakýkoliv náš pokus opustit auto byl přesto okamžitě odměněn nemilosrdným útokem. Už nám fakt pili krev! Jsme ale drsní chlapi, takže přesila nepřesila jsme za cenu asi tisíce bodanců na osobu odlovili alespoň dvě finské kešky. Dalo by se říct, že jsme za ně zaplatili krví.

Bylo to něco šíleného. Nic takového jsem ještě nezažil. Množství komárů u nás je naprosto nic oproti tomu, co jsme zažili zde. Nalítávali nám na auto tak, že jsme je skoro nestíhali stírat. Jakmile jsme vystoupili, odněkud se vždy objevilo obrovské hejno a vrhlo se na nás. Český repelent nezabíral a nikde jsme nenarazili na žádnou místní prodejnu, takže jsme si nemohli pořídit místní, které prý fungují lépe. Dojít si ven do lesíka na záchod byl akt zoufalství a odvahy.

Naštěstí jsme severním Finskem jen projížděli co nejrychleji na jih, takže tohle utrpení trvalo jen jeden den a už na polárním kruhu kousek před švédskými hranicemi to bylo znatelně lepší..

SEVERNÍ POLÁRNÍ KRUH VE FINSKU NA SILNICI E08 – všechno se tu zelená

Silnice E45 přecházející ve Finsku v E08 spojuje norskou Altu s finským Torniem a švédskou Haparandou, městy na břehu Botnického zálivu. Cestou kopíruje švédsko-finské hranice a mezi obcemi Pello a Övertorneå protíná polární kruh. Není tu sice postaveno žádné opulentní polárněkruhové centrum jako v Norsku a nedělají z toho tady takový cirkus, ale místo je to příjemné. Nachází se na 66°33’12.2″N a 23°51’55.0″E. Jsou tu tři parkoviště, malá pumpa a restaurace Napapiiri Tuomaan Tupa, kde je možné se nejen najíst, ale i pořídit nějaké ty suvenýry, od kožešin přes pletené vlněné oblečení, kožené výrobky, až po nože a různé hračky. Nebýt ale reklamního totemu u silnice a toho, že jsme polární kruh intenzivně hledali, klidně by se to tu dalo přehlédnout.

Jsme tu úplně sami

Byli jsme tu úplně sami. To by se v Norském polárním centru asi taky nemohlo stát. Komáři nás tu sice stále ještě otravovali, ale bylo to už daleko víc snesitelnější. Konečně jsme mohli beze strachu z náletu vystoupit z auta, protáhnout se a zregenerovat. Koupili jsme si tu nějaké občerstvení, zasedli ke stolu a začali filosofovat nad kouzlem polárního dne, který nás naprosto uchvátil a se kterým se právě loučíme.

Parkoviště a pohled na Tuomaan Tupa restauraci

Vojenské město Boden

Večer jsme dorazili do vojenského městečka Boden, chráněného ze všech stran vojenskými pevnostmi. Přímo ve městě je vojenské muzeum Försvarsmuseum s venku vystavenými tanky, děly, obrněnými vozidly, loděmi, pontonovými mosty atd. Přestože byl večer a budova muzea byl již zavřená, venku nejsou žádné ploty ani zábrany, takže venkovní exponáty jsme si prohlédnout mohli. Kluci díky znalosti z bitev, které vedou na internetu, většinu zdejší techniky znali a tak jsem se o spoustě vystavených kusech dozvěděl kdo a kdy ho vyráběl, jaké měl slabiny, v čem byl dobrý, jak nakonec skončil…. no nevycházel jsem z údivu. Jejich nadšení nemělo mezí a tak jsme večer u auta přehodnotili naše další plány a dohodli se, že ubereme jeden den ze Stockholmu a zítra tu ještě zůstaneme a půjdeme se podívat do největší zdejší vojenské pevnosti Boden.

Obrovská vojenská pevnost RÖDBERGET FORTRESS V Bodenu

Švédsko

Na přelomu 19 a 20 století bylo u města Boden postaveno několik moderních vojenských pevností, jejichž účelem bylo bránit Švédsko před potenciálním ruským útokem. Pevnost Rödberget je jednou z několika pevností celé soustavy opevnění. V plném obsazení zde mohlo být až 2.000 vojáků. Dnes je pevnost přístupná veřejnosti. Průvodce vás provede jak ubytovací částí, tak kuchyní s jídelnou i bojovými bloky.

Prohlídka vojenské pevnosti

Spali jsme přímo na parkovišti před pevností. Protože otevírali až v jedenáct, dojeli jsme ještě před otevřením do města načerpat naftu, abychom se pak nezdržovali a dojeli co nejblíže ke Stockholmu. Žádný z průvodců kupodivu neuměl česky, takže jsme dostali dvacetistránkový německý text, který nám měl průvodce nahradit. Nevím, jestli to byl omyl nebo záměr, ale dostali jsme text pro průvodce, takže jsme se dozvěděli, jak se správně návštěvníkům představit, kam při prohlídce ukazovat, jak dlouho být na jednotlivých stanovištích a mnoho dalších zajímavostí. Je to tu opravdu obrovské.

Jakmile prohlídka skončila, sedli jsme do auta a podél pobřeží Botnického zálivu jsme se vydali na jih. Do Stockholmu, jak jsme původně plánovali, jsme nedojeli. Zbývalo nám ještě 300 km, když jsme o půlnoci zakempovali na parkovišti přímo u vody za městem Sundsvall.