Největší
trolové světa

14. den, 28.6.2013, 293km

Ráno jsme se trajektem z Andenes dostali na ostrov Senja a pokračovali směrem na Tromso. V cestě nám stály dvě šílené obludy, největší trollové na světě.

Největší trolové na světě

Tak tenhle kýč jsme si nemohli nechat ujít. Něco tak zvráceně divného jen tak někde zase nepotkáme. Prohlídku jsme zahájili restaurací, k našemu milému překvapení velmi příjemnou, a prodejnou suvenýrů. Teprve pak jsme se odhodlali jít se podívat na ty obludy a přitom se nám poštěstilo potkat se i s tvůrcem tohoto vyšinutého světa, s panem Rubachlem. Je obdivuhodné, jak to ten člověk bere vážně.

Trolové pana Rubachla

Pan Rubachl je zvláštní člověk. Miluje trolly a sám by se jedním z nich nejraději stal. Dělá pro to co může, dokonce se vyzdobil i krásným trolím ocasem. Nevím tedy, jestli trollové měli ocasy, ale asi ano, jinak by ho určitě nenosil. Ale i to mu je stále málo a tak se rozhodl, že vytvoří největšího trolla na světě. Tenhle drobeček je 18 metrů vysoký, váží 125 tun a je vidět z dalekého okolí. A aby mu nebylo smutno, má vedle sebe i 14 metrovou manželku, která se svými 74,5 tunami vypadá, že je asi na dietě. Oba dva jsou navíc dutí a kdo si chce zaplatit, může se do nich podívat. Je tu i restaurace a prodejna suvenýrů a za zastávku to tu rozhodně stojí.

Na oficiální stránky trolího parku se můžete podívat zde.

Co jsou vlastně zač ti trolové?

Severské prodejny suvenýrů

Po neobvyklém zážitku, posilněni další dávkou nanuků, jsme pokračovali dál na sever do Tromsa. Cestou jsme se ještě zastavili u týpí, které na odpočívadle u silnice sloužily jako prodejny suvenýrů.

Odpolední krátká prohlídka Tromsa

Odpoledne jsme dorazili do Tromsa a prvním naším úkolem bylo sehnat nabíječku. Vydali jsme se tedy najít nějaké elektro obchody a cestou jsme pro zpestření hledali kešky. Smůla se nám ale lepila na paty, možná nás zaklel ten obrovský trollovitý trpaslík, ani jednu ze tří kešek jsme prostě nenašli. Když jsme už poněkolikáté bezvýsledně pátrali u okapů zdejšího kostela, znelíbilo se to nějaké starší abatyši, projíždějící kolem na kole. Snažil jsem se jí německy vysvětli co že je to vlastně ten geocaching a snad to nakonec i pochopila, protože nám popřála hodně štěstí a oddrandila pryč.

Chvíli potom jsme našli alespoň to elektro a světe div se, adaptér tam měli. Chtěli za něj ale 4.000,- Kč, takže jsme jim ho tam s díky zase hezky nechali. Nedá se nic dělat, budeme muset baterky velmi šetřit a dobíjet je všude kde budeme mít i tu nejmenší příležitost.

Tromso je moderní město, ale má i hezkou severskou atmosféru

Původně jsme měli v plánu návštěvu Tromsa zakončit výletem lanovkou na kopec Fløyfjellet (671 m), ze kterého je celé město krásně vidět. Po menších potížích, kdy jsme město asi třikrát celé objeli, jsme lanovku našli, dali si u ní svačinu a rozhodli se, že nebudeme ztrácet čas (už jsme zase nabírali zpoždění) a vyrazíme dál na Alte a Hammerfest.

Zakempovali jsme asi 60 km za Tromsem, dali si partičku karet a šli do hajan.