by 
Foto: Michal Novák
S troly se v Norsku setkáte skoro na každém kroku. Vypadají jako milí mazlíčci a zdá se, že je tu všichni milují. Jsou za okny, na zahradách, ve městech, jmenují se po nich ulice, hory, silnice, jsou prostě všude. Jak je to s nimi ale doopravdy a proč si je všichni tak kýčovitě vystavují?
Kde se vzali a kdo jsou?
Podle starých severských mytologií jsou to nadpřirozené, prapodivné bytosti a podle toho, co se mi o nich podařilo zjistit, to rozhodně nejsou žádní přítulní mazlíčci.
Jakožto původní obyvatelé severu, lidmi vytlačovaní ze svých klidných obydlí, nás nemají moc v lásce a rádi nám škodí kde to je jde. Když se jim třeba nelíbí, jak každou chvíli zvoní zvony v kostelech, hází na ně (na ty kostely) obrovské balvany a snaží se je zničit.
Údajně se dožívají velmi vysokého věku. Vládnou velkou silou, ale jsou neskutečně pomalí a rozumu prý také moc nepobrali. Možná právě to je důvod, proč bitvu s lidmi prohrávají a jsou nuceni ustupovat a schovávat se v horách a v nepřístupných oblastech. Obvykle mívají dlouhé vlasy a jsou chlupatí a špinaví. Nic pěkného.
Proč je v Norsku tolik pohozených balvanů?
Aby si jinak normálně inteligentní Norové zdůvodnili, proč je nikdy nepotkají, přisoudili jim ještě zombie geny. Jakmile prý na trolla dopadne sluneční paprsek, promění se v kámen. Tím se Norům mistrně podařilo vysvětlit i další záhadu, kterou je původ balvanů, které ve velkých počtech pokrývají různá nepravděpodobná místa. Každý balvan je jeden zkamenělý troll, tak pozor na ně.
Proč si je tedy Norové tak nadšeně všude vystavují? O vánocích jim dokonce za dveře dávají misku s jídlem. Zdá se, že dělají všechno pro to, aby nás, turisty, přesvědčili, abychom si nějakého odvezli s sebou domů. A možná si to opravdu v hloubi duše přejí, protože pravda je taková, že je krmí a všude vystavují proto, aby se jim zavděčili a koupili si tím jejich náklonnost.
Máme i my v Česku své troly?
Když o tom tak přemýšlím, tak i my Češi máme ve své historii něco podobného, ale nezůstali jsme tak upjatě u malých trpaslíků. Když už se máme něčeho bát, tak ať je to pořádně velké a má to alespoň dvě hlavy a žere to princezny, krále, a prezidenty ne? Norové by se od nás mohli učit!
Foto: pixabay.com
