by 
3 den, 17.6.2013, 270 km
Mys Lindesnes je nejjižnějším místem Norska. Na Nordkapp, téměř nejsevernější místo Norska, je to odtud 2.518 km. V roce 1655 tu byl postaven vůbec první norský maják. Varoval lodě před zrádnými útesy a zapaloval se uhlím a lojovými lampami. Postupně zde bylo vystavěno několik majáků, které vždy nahradily ty minulé. Ten současný je z roku 1915, je litinový, ke svícení využívá elektřinu a jeho světlo je vidět až do vzdálenosti 19,5 námořních mil (36 km). Na mysu je návštěvnické centrum.
Dnes se nám v autostanu spalo o poznání lépe. Risk se vyplatil, s hlavou u noh Filipa jsem se nejen neudusil, ale měl jsem daleko více místa než včera a vyspal jsem se tedy výborně. Spíme opět na odpočívadle, probouzíme se kolem osmé a než vylezeme a nasnídáme se, je deset hodin.
Lindesnes, nejjižnější místo Norska, je odtud jen nějakých 60km, takže jsme tam akorát na oběd. Na parkovišti dojídáme poslední domácí řízky a vydáváme se na prohlídku. Čekali jsme, že tu bude jen nějaký opuštěný maják, ale je vidět, že Norové z každého alespoň trochu zjímavého místa udělají turistickou atrakci, nejlépe ještě placenou. Jsme zatím bez koruny (té norské), hledání bankomatu nás teprve čeká, ale naštěstí tu berou karty, takže platíme 110,- NOK (380,- Kč) a prohlídka může začít.
Místo je to úchvatné, rozeklané pobřeží poseté domečky, nad nimi maják, vše navíc protkané přístupnými podzemními chodbami, spojujícími různá zajímavá místa, jako např. zbytky základů po původním majáku (byl prý vůbec první v Norsku), podzemní výstavu fotek majáků na jižním norském pobřeží, pozorovatelnu s dalekohledem, vojenský bunkr se střílnou atd.
Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít nejjižnější norskou kešku, která je hned na vedlejším výběžku. Jen nás nějak nenapadlo, že cesta vede močálem, ale co už naděláme, když jsme jednou tady, že? Byli jsme ale odměněni nejen nálezem, ale také pohádkovými výhledy na Lindesnes.
A také jsme zjistili, že kdybychom šli z parkoviště nejprve sem a pak na Lindesnes, cesta by vedla úplně mimo hlavní vchod a pokladnu a tudíž by se ani žádné vstupné nekonalo. Jak budeme mít možnost později zjistit, je to tady vcelku obvyklý způsob, na jednom místě pokladna a všude kolem volný přístup. No, ono až sem začne jezdit více Čechů, ono je to rychle přejde…:-).
Odjížděli jsme odtud až po čtvrté hodině odpoledne, což bylo skoro o den déle, než v původně plánovaných devět ráno. Chtěli jsme spát tady, ráno se tu porozhlédnout, v devět odjet a kolem oběda už vyrážet na trek, ale nic si z toho neděláme, je vidět skoro celou noc, tak to určitě doženeme :-).
DENNÍ SKÓRE
