by 
9. den, 23.6.2013, 397km
Pobřežní trasa Kystriksveinen
Až do otevření “Arktické dálnice” (silnice E6) sloužila k cestám na sever Norska silnice č.17, nazývaná také jako pobřežní trasa Kystriksveien. Je dlouhá 706 km a vede krásnou krajinou, po pobřeží a přes ostrovy mezi městy Steinkjer a Bodo. Je ale pomalá a díky nutnosti často používat trajekty je oproti E6 drahá. Místní volí jednoznačně cestu přes E6, ale pokud jste tu jako turisté a máte den dva navíc, určitě z Arktické dálnice sjeďte a vydejte se právě tudy. Rozhodně nebude litovat.
V noci samozřejmě opět začalo pršet, takže všechno, co jsme nechali sušit venku, bylo ráno úplně prolité. Trochu jsme to v ruce vyždímali a pak rozložili v autě. Snad to časem doschne.
Ráno je ale už zase krásně a tak snídáme na čerstvém vzduchu a beze spěchu pokračujeme dál.
Dáváme na radu Lonely Planet a z “polární dálnice”, jak se silnici E6 říká, jsme za Gartlandem sjeli na starou silnici č. 17. Nemáme čas projet jí celou, ale aspoň část vidět musíme. Zvolili jsme část před polárním kruhem, která by nám měla zabrat zhruba jeden den.
Sedmnáctka vede opravdu krásnou krajinou, takže cestu nezdržovaly jen trajekty, ale i neustále zastavování, kochání se a focení úžasných scenérií.
U každého přívozu, a že jich tu je, jsme čekali tak hodinu. Zpočátku nám to nevadilo, ale během dne už nás to začínalo nudit. A čirou náhodou jsme přišli na geniální způsob, jak si trochu zlevnit cestování na trajektech. Filip při jednom najíždění na trajekt vystoupil z auta, že si nás natočí a když k nám přišel prodavač lístků, nakoukl do auta, uviděl jen mě a Vojtu a automaticky nám naúčtoval jen dva lidi. Filip pak přistoupil těsně před tím, než jsme na loď vjeli. Teprve pak nám došlo, že jsme tím vlastně ušetřili. Začalo nás to bavit a opakovali jsme to u každého přívozu. A abychom nebyli škrti, za ušetřené peníze jsme si na palubě vždy poctivě kupovali nanuky, na kterých jsme pomalu, ale jistě, začínali být závislí.
Část silnice 17, kterou jsme stihli projet (body na mapě nemají žádný význam, jsou tam jen pro vyznačení trasy)
Celá naše dnešní trasa
Trasa celé pobřežní silnice č.17 Kystriksveien
Body na mapě nemají žádný význam, jsou tam jen pro vyznačení trasy
Na projetí celé silnice č.17 jsme bohužel neměli čas. Začíná kousek za městem Steinkjer, ležícím na severním kraji fjordu Beitstadfjorden a končí ve městě Bodo. Celá měří celkem cca 700 km.
Pokud se rozhodnete absolvovat celou cestu, čeká vás několik mostů, tunelů a šest přívozů:
| 1 | Holm – Vennesund |
| 2 | Brønnøy – Vevelstad |
| 3 | Forvik – Tjøtta |
| 4 | Levang – Nesna |
| 5 | Kilboghavn – Jektvik |
| 6 | Ågskardet – Furøy |
Mohlo by se hodit:
Čekat na přívoz do rána se nám nechce. Vracíme se na silnici 76.
Před šestou večer jsme dorazili k přívozu mezi obcemi Forvik a Tjotta, připraveni na další hodinové čekání. Ale asi abychom to neměli tak jednotvárné, zjistili jsme, že další loď pojede až v devět ráno.. K tomu zase pršelo a čekat tu do rána se nám fakt nechtělo. Naštěstí nás Filip vysvobodil, když na mapě našel způsob, jak nás odtud dostat. Vrátíme se tím samým trajektem, kterým jsme sem připluli a po silnici 76 se napojíme na Arktickou dálnici. Sice trochu dřív, než jsme měli v plánu, ale nebudeme tu muset trčet až do zítra. Navíc jsme od minulého trajektu byli jen 13 km, takže to nebyla ani skoro žádná zajížďka. Přímo u silnice je tu další hezký dřevěný kostel Forvik, tentokrát celý krásně bílý. Chvilku jsme kolem něj pochodili a prohlédli si ho a pak se podruhé vydali na trajekt z Anddalsvägu do Hornu. Když jsme zjistili, že přívoz ještě dnes jede, docela se nám ulevilo. Nalodili jsme se a za chvíli jsme už na baru kupovali další nanuky.
Úžasné místo na přenocování přímo u fjordu Tosen
Takže jsme přes zmíněnou silnici 76 zamířili zpět na Arktickou dálnici E6. Když jsme jeli po pobřeží fjordu Tosen, tvořícího vnitřní rameno fjordu Bindalsfjorden, všimli jsme si hezky schovaného skalnatého výběžku, na který se dalo vjet autem a který byl jak stvořený pro kempování přímo u oceánu. Dokonce i počasí se umoudřilo a po dešti najednou ani památky. Přišlo nám škoda jít teď spát, tak jsme rozložili stolek a židličky a v jednu v noci za krásného světla hráli karty.
Denní skóre
