Když jsem chvíli doma, jsem jak na trní. Vždycky to skončí tím, že začnu plánovat další cestu. A občas i tím, že na ní opravdu vyrazím. A protože mám rád pestrost, někdy jedu autem, někdy na motorce, letadlem nebo lodí. Jen vlak, vzducholoď a raketa se mi zatím nějak záhadně vyhýbá, ale kdo ví, třeba právě příště…
Co ale nestřídám, je foťák. Už dlouho jsem věrný zrcadlovkám a jedné značce, i když jsem se tím odsoudil k únavnému tahání těžké výzbroje a neustálému přemýšlení co vše jsem měl nechat doma a co jsem si doma sakra nechat neměl.
Naštěstí ale necestuji sám a tak se vždy nějaký nedobrovolný nosič najde. Ať už je to moje dobro-družka Sára nebo některé z dětí, jejichž řady stále doplňuji ani nevím jak. Jestli to takhle půjde dál, budeme muset ze seznamu dopravních prostředků brzy vyškrtnout auto, protože se do něj jednoduše nevejdeme.
Michal Novák
michal@mojecesty.info
