by 
Úžasný výhled
ze 604 m nad hladinou
5. den, 19.6.2013, 233km
Preikestolen
Preikestolen je kolmá skalní stěna s přírodní vyhlídkovou plošinou ve výšce 604 m nad hladinou fjordu Lysefjord. Plošina je velká cca 25 x 25 m a poskytuje nádherné panoramatické výhledy. Není zde žádné zábradlí ani jiné bezpečnostní prvky. V místě napojení na okolní krajinu je velká trhlina, ale zhroucení údajně v blízkých staletích nehrozí. Neplatí se tu žádné vstupné a dostat se sem dá pouze pěšky dvouhodinovým výstupem po strmé kamenité stezce.
Vstáváme poslední z celého kempu
Pryč je naše předsevzetí, že vstaneme v půl sedmé, skočíme na recepci pro čerstvý chleba, dáme si snídani, v osm vyrazíme a na kazatelně budeme mezi prvními, abychom se jí nabažili téměř o samotě.
Po probuzení zjišťujeme, že si o samotě užijeme leda tak kemp. Téměř všichni už jsou pryč a my opět odjíždíme mezi posledními. Jediné, co z našeho plánu zbylo, bylo to, že jsem ráno opravdu došel pro ten chleba. Filipa s Vojtou se mi podařilo vzbudit až v půl desáté a než jsme se najedli a sbalili bylo půl jedenácté.
Vylezeme nahoru a podíváme se dolů
Nakonec jsme ale zjistili, že vůbec nevadí, když na Preikestolen dorazíte později. Brzo ráno by tu určitě bylo lidí méně, ale zas tak hrozně narváno tam není ani odpoledne. A dá se to také brát tak, že si zde lze ještě před severními pustinami užít pocit civilizace. A navíc tomu lidé dodávají měřítko. Je vidět ten ohromující nepoměr mezi obrovskou skálou a nicotným člověkem.
Cesta nahoru, ale vlastně ani dolu, není nic pro slečínky v lodičkách. Není to sice žádné horolezení, ale je to celkem slušná, skoro dvouhodinová tůra do kopce po kamenité stezce. Převýšení je 334m na 3,8km dlouhé stezce a i s cestou dolů nasbíráte 474 výškových metrů. Potkali jsme několik, evidentně neinformovaných a viditelně zaskočených dam v šatech a lodičkách a bylo nám jich upřímně líto.
Přestože je kazatelna, jak se u nás Preikestolenu říká, jen kus skály, má své neopakovatelné kouzlo. Když si lehnete, vystrčíte hlavu přes okraj a díváte se do 600m hluboké propasti na mořskou hladinu, napadají vás nejrůznější myšlenky. Zajímavé je také pozorovat některé bojácnější návštěvníky, kteří se také chtějí přes okraj podívat, ale perou se se strachem. Vždy, když už mají hlavu už už za okrajem, strach je přemůže a ucuknou zpět.
Máme takovou tradici, že na vrcholu/cíli každé cesty slavnostně posvačíme. Sedneme si, v klidu jíme, povídáme a vnímáme navštívené místo. Takže i tady jsme vytáhli sušenky a chleby, dali se do jídla a pozorovali, jak se lidi střídají na focení na hraně skály, jak se pokouší nahlédnout za hranu propasti a pod.
Cestu zpátky, ostatně stejně jako cestu nahoru, jsme si zpestřili odlovem kešky a skákáním přes balvany. Vždy jsme si vytipovali nějaký hodně kamenitý úsek a ten jsme zkusili co nejrychleji přeběhnout.
Ano, je to imbecilní a nebezpečná hra, ale přežili jsme jí bez zranění a nějak se ty děti zabavit musí.
Parkoviště pod Preikestolenem opouštíme po čtvrté hodině.
Úžasná krajina podél silnice č. 13
Pokračujeme dál na sever po silnici číslo 13 a kocháme se krásnou krajinou plnou vody, zeleně a hor, jako například u jezera Suldalsvatnet , kde jsme ze souřadnic 59°30’08.8″N 6°32’21.7″E měli třeba takovýhle výhled:
Vodopád Låtefossen
Přímo u silnice č.13 mezi obcemi Skare a Odda se nachází oblíbený a hojně navštěvovaný rozdvojený vodopád vytékající z jezera Lotevatnet. Je vysoký 165 metrů a jeho dvě ramena se těsně před silnicí spojují a pod mostem se vlévají do řeky Gronsdalslona. Na straně silnice dál od vodopádu je menší parkoviště a pod vodopádem je pár stánků se suvenýry. Podél pravé strany vodopádu vede stezka, kterou se dá dostat výš k vyhlídce zhruba uprostřed výšky vodopádu.
Prší, ale protože je vodopád přímo u silnice, zastavujeme a alespoň na chvíli se na něj jdeme podívat. Na stezku za hezkými výhledy, která vede podél vodopádu nahoru, se nám ale v tomhle počasí nechce, takže vodopád obdivujeme z mostu, pod kterým protéká a vlévá se do řeky. Omrkli jsme suvenýry, ale těšíme se na něco z polárního kruhu, takže nic nekupujeme a jedeme dál.
Dalším naším cílem je Trolí stezka, kam bychom měli dorazit zhruba za dva dny. Při průjezdu obcí Hovland se všichni jednomyslně a nadšeně shodujeme, že kde jinde, když ne tady, bysme měli dnes přenocovat. Kousek za obcí jsme našli parkoviště hned u vody, takže zastavujeme a rozbíjíme tábor.
Denní skóre
